Part III: New Thinking, New Experience | Nové myšlení, nová zkušenost

Finally, I’m here with Part 3 of my series on dancing. Don’t say you have not been anxiously waiting for it. I know you have! :P Last time, when I told you about the uncertain first lesson full of doubts, I also told you that after that everything got much better, and I promised to share all the new and exciting things that I love about my classes. Well, here we are. Sorry about the delay. Konečně jsem tu s 3. částí mého tanečního seriálu. Neříkejte, že na ni nedočkavě nečekáte. Já vím, že jo! :P Naposledy, když jsem vám vyprávěla o první hodině plné pochybností a nejistoty, jsem vám také řekla, že potom se všechno výrazně zlepšilo, a slíbila jsem, že vám povím o všech těch nových a úžasných věcech, které mám na svých tanečních hodinách ráda. Tak jsme tady. Omlouvám se za zdržení.

Come 2nd week of the course and I couldn’t wait! I was looking forward to it very much and enjoyed the class greatly. Over the next couple of weeks, my dance lessons became a regular supply of immense joy. Přišel druhý týden kurzu a já už se nemohla dočkat!  Moc jsem se těšila a hodinu si výborně užila. V následujících týdnech mi pak hodiny tance začaly obstarávat pravidelný přísun obrovské radosti.

Energy levels

One of the greatest surprises was how much the dance classes boosted my energy levels! Last time I took any sort of PE classes, the typical scenario was that the morning after a class, one would be exhausted, drag one’s feet behind them and limp up the stairs in school (back in the day). Lo and behold! The morning after my dance class, I walk with a joyful spring in my step, run to catch the tram and happily skip up the stairs into my office.

Množství energie

Jedno z největších překvapení pro mě bylo, jak moc mi hodiny tance přidaly energie! Když jsem naposledy chodila na nějaké hodiny tělocviku, typický scénář byl, že druhého dne ráno jsem byla vyčerpaná, vláčela za sebou nohy a kulhala po schodech do školy (tenkrát). A ejhle, ráno po hodině tance si radostně vykračuji pružným krokem, doběhnu tramvaj a potom šťastně hopsám po schodech do kanceláře.

I can tell that my body likes the exercise, but it’s the very opposite of exhausting. Even straight after the lesson, I feel like I’ve had a good, solid work out, but I’m not too tired, I still have energy left. And that feels great!!! New. And great! ❤  Cítím, že mému tělu se líbí cvičení, ale přitom je to pravý opak vyčerpávajícího. I přímo po skončení hodiny mám pocit, že jsem si dobře, solidně zamakala, ale nejsem příliš unavená, ještě mi nějaké síly zbyly. A to je skvělý pocit!!! Nový. A skvělý! ❤ 
I tactically picked a Monday class, so that I would have something good happening on the “ugh-back-to-work” day of the week and it totally worked! It’s good and it kicks me up with buckets of positive energy (much needed in the office, to get through, until you can see the weekend again). Takticky jsem si vybrala hodiny, které jsou v pondělí, abych měla něco pozitivního na začátku týdne, v den kdy se musí „zpátky-do-práce“ a zabralo to! Je to báječný a nakopne mě to pozitivní energií (která je v práci moc potřeba, aby člověk vydržel, než bude zase na dohled víkend).

So much to think about!

In terms of technique and focus…
This kind of dancing requires a whole new way of thinking and focusing, different from anything I’ve ever done.

Tolik podnětů k přemýšlení!

Co se týče techniky a soustředění...
Tenhle druh tance vyžaduje úplně nový způsob přemýšlení a soustředění, jiný od čehokoli, co jsem kdy dělala.
You see, the way I typically dance (let’s say, when I’m home alone or… towards the end of a friend’s wedding reception) I go ALL IN. I rely heavily on the music (always always) and get the energy and feeling from it and somehow throw that all together and try to express what I feel from the music with my body, as best as I can. When I hear good music, or a specific song that I like, the habit is that my body just automatically reacts and… practically explodes. It’s all very energetic and emotion-based, without much control or technique. Podívejte, já obvykle tančím tak (řekněme, když jsem sama doma nebo... v pozdní fázi svatebního veselí), že do toho jdu NAPLNO. Výrazně se spoléhám na hudbu (vždycky! vždycky!) a z ní beru energii a „feeling“ a pak to všechno nějak hodím dohromady a snažím se tělem vyjádřit to, co cítím z hudby, jak nejlíp dovedu. Když slyším dobrou hudbu nebo nějakou zvlášť oblíbenou písničku, moje tělo zkrátka automaticky zareaguje a... v podstatě „vybouchne“. Je to všechno plné energie, založené na emocích, téměř neovládané, bez techniky.
Now that I’m working on improving my technique (in the latin department), it’s challenging not to „loosen up“ too much when the music starts to play. It’s hard to stay focused on the particular steps and the technique I’m supposed to be practicing when the music plays. My heart wants to run with the music and how the music makes me feel. Always. Reining in the explosive energy that I’m getting from the music requires a special sort of focus and control. One has to be… even a little cold hearted, I would say. Methodical. Precise. Controlled. But not too much.  Teď, když jsem začala pracovat na zlepšení techniky (v latině), je to pro mě výzva, abych se příliš neuvolnila, když začne hrát hudba. Je těžké soustředit se na konkrétní kroky a techniku, kterou mám trénovat, když hraje hudba. Moje srdce se chce rozběhnout podle hudby a pocitů, které z ní mám. Vždycky. Ukočírovat tuhle výbušnou energii, kterou dostávám z hudby, vyžaduje zvláštní druh soustředění a ovládání. Člověk musí být... skoro až trochu chladnokrevný, řekla bych. Metodický. Přesný. Mít vše pod kontrolou. Ale ne příliš.
It’s a tricky business finding the right balance for this. You do need to be in control of your body parts and your technique of movement, but you also want the energy and feeling from the song, to give the dance the right flavour. And of course that point of balance keeps moving as your abilities improve. So there’s never a fool proof recipe. It’s an ongoing, developing process. Najít v tomhle tu správnou rovnováhu je docela ošemetné. Je třeba mít pod kontrolou svoje tělo, své končetiny a techniku pohybu, ale taky chceš energii a pocit z písničky, aby měl tvůj tanec tu správnou příchuť. To, kde je tahle rovnováha, se samozřejmě mění s tím, jak se zlepšují tvoje schopnosti. Takže neexistuje žádný univerzální recept, jak na to. Je to trvalý proces rozvoje.
As you can see, I think about dancing A LOT. I think about during the class, when I come home, before I go to bed and next morning when I wake up and go to work. I just like thinking about it and analysing things.

I keep discovering new things about my posture that help me dance better.

Jak vidíte, HODNĚ o tanci přemýšlím. Přemýšlím o něm na hodině, když přijdu domu, před spaním a druhý den ráno, když vstanu a jdu do práce. Prostě mě baví to všechno promýšlet a analyzovat.


Stále objevuji nové věci ohledně držení těla, které mi pomáhají tančit lépe.
I have also come to realize that solo dancing requires a very different type of energy than when you dance with a partner. Columbus discovered America. I know :D But it makes a difference when you learn something for yourself through your own personal, physical and emotional experience. A pair of dancers creates a kind of a synergy together and works with that. Each one of them contributing into the “final product”. But when it’s just you… It literally is just you. Your energy and your muscles holding you together. That’s what you work with: you and the music. It’s different :) Taky jsem zjistila, že sólové tancování vyžaduje zcela odlišný druh energie, než když tančíte s partnerem. Kolumbus objevil Ameriku, já vím :D Ale je to něco jiného, když si na něco přijdete sami skrze svou osobní, fyzickou a emocionální zkušenosti. Pár tanečníků dohromady vytváří určitý druh synergie a pracuje s ní. Každý z nich přispívá do výsledku. Ale když jsi to jen ty… Jsi to doslova a do písmene jenom ty. Tvoje energie a tvoje svaly, které tě drží pohromadě. Ty a hudba – to je to, co čím pracuješ. Je to jiné :)

Social Aspects

The only slightly negative side of taking solo classes is that, from time to time, one misses the social aspects of dancing. The entertaining buzz when you get ready to go out, you have fun with friends, meet new people, you dance with them… That is a completely different world. One that I am not a part of, for the time being, so I shall enjoy and appreciate what I have as much as I can.

Společenská stránka

Jediná, nepatrně negativní stránka hodin sólového tančení je, že občas se jednomu zasteskne po společenské stránce tance. Ten pocit zábavy, jak se chystáš jít ven, bavíš se s přáteli, setkáváš s novými lidmi, tančíš s nimi… To je úplně jiný svět. Svět, jehož součástí dočasně nejsem, a tak si budu užívat a vážit toho, co mám, jak nejvíc to jde.

Success!

Overall, I declare this dancing mission a success! It gives me joy, it makes me feel alive. It’s not too easy, but not too difficult so as to demotivate me. It’s perfectly dosed. (And perfectly taught, I must say. More on that later, maybe.)

Úspěch!

Celkově tu taneční misi prohlašuji za úspěšnou! Dává mi to radost a pocit, že jsem opravdu živá. Není to příliš snadné, ale ne zas příliš náročné, aby mě to demotivovalo. Je to dokonale nadávkované. (A taky výborně vyučované, musím říct. O tom možná více někdy později.)
I’m tremendously enjoying the way it keeps challenging my body and mind. I love all the thinking!
It surprises me that I’m saying this, but I’m enjoying the change.
Nesmírně si užívám, jaká je to výzva pro moje tělo i mysl. To přemýšlení mě děsně baví!
A, samotnou mě překvapuje, že to říkám, ale užívám si tu změnu.

That's all for today. Pretty good, right? :) Next time, we'll see if it can get even better... 

To je pro dnešek vše. Docela dobrý, ne? Příště se podíváme, jestli to může být ještě lepší...


Comments

Popular posts from this blog

Milé divadlo, chybíš mi!

This Time Last Year: Liverpool | Loni touhle dobou: Liverpool

Hudson Taylor at Electric Ballroom